Než se odehraje další ročník šifrovačky, musí se udělat plno věcí. Ale je na to rok, a to se nějak postíhá, ne?
Oproti loňsku do naší orgovské sestavy přibyla Jůlie, je nás na všecko šest až sedm, když má Majk v Londýně volnou chvilku.
Téma vybíráme ztuha. Do předvýběru jich přišlo několik, ale žádné nás nedokázalo oslovit všechny najednou, vyhrává tedy román 1984, který slibuje zajímavou, tíživou atmosféru. Postupně se s Winstonem i stranickými žerty veledobře sžíváme, vnistranická privilegia si neupíráme a na týmovkách se ládujeme kvalitními pochutinami.
Jakmile máme téma, přípravy se rozjíždí všemi směry. Chvíli testujeme první nápady šifer, chvíli si lámeme hlavu nad krásnou lokalitou, u níž není jediný slušný objekt k pronájmu a měsíce nám v pozvolném tempu příprav utíkají mezi prsty. První větší stres přichází s novým rokem a vizuálem, který letos budeme muset dát dohromady. Hledáme Bratra, odkud nás sleduje. Ukáže se, že nikoliv z dílny nějakého našeho známého grafika, ale z internetu. Nejsme překvapeni.
Při hledání pronájmů máme letos ohromné štěstí, ale to ještě nevíme, zatím se ucházíme o Matfyz a doufáme v množstevní slevu. Dostává se nám servisu, o kterém by se leckomu mohlo jen zdát. A to i na zprvu nejisté ZŠ Burešova.
Uprostřed toho, kdy přípravy nabírají na spádu, se většina z nás přestěhuje. Frustrovaní z takové zábavy dolaďujeme herní schéma a vymýšlíme trasu. Jak se nakonec ukazuje, naše autocenzura zafungovala dobře, hráči si příliš nestěžovali. To jen netuší, jak dlouho byly ve hře Berlín s Londýnem.
Herní schéma je unikátem každého ročníku Matrixu. Letos o první části hry máme jasno poměrně rychle – chceme ji věnovat ministerstvům a jejich službě, kterou se týmy vetřou do přízně Strany. Po stranických výkonech má následovat domnělý únik z osidel Strany kamsi do volné přírody. Zapracovat odbojářskou linku knihy se ale ukazuje krapet složitější, než jsme čekali. Celkem brzy jsme si jisti, že trápení v podobě výslechu nebo místnosti 101 si nechceme nechat ujít a že Dvě minuty nenávisti by nemusely být tak složité zorganizovat. Většina plánů na vyznění hry se nicméně zdá příliš komplikovaná buď na provedení, nebo na pochopení. Chceme hráče malinko potrápit, ale neodradit, a přitom nezahrnout do hry hlavní poselství knihy nám přijde nepatřičné. Nad formátem koncové aktivity nakonec trávíme spoustu času, její výsledné znění ale považujeme za elegantní rozšíření možností, jak se s knihou a jejím tématem vypořádat tým od týmu osobitě.
Poučeni z některých loňských trablů, věnujeme letos větší pozornost hře slabších týmů. Bonusové odboje tažené Prahou po všech čertech nám přijdou jako dobrá příležitost zahrnout do hry místa, která se běžně na Matrix nehodí, a zároveň nabídnout rychlým nohám potřebné vysvobození z neprolomitelných šifer. Přeskakování mezi větvemi i princip startovní aktivity pečlivě ladíme několik sezení. Obavy z toho, že nemůžeme ani jedno dobře před hrou simulovat, nás ale neopouští, a tak se také zrodí sklep. Představujeme si tým urýpaných vševědů a jemu na míru stavíme (pro nás) zábavnou pátou větev, ve které se to hemží špeky, které se neodvažujeme do samotné hry skutečně zapojit. Abychom čtenářům trochu zamotali chronologii, podotýkáme, že “Už to máš” nám zvedala náladu celý předvánoční čas.
V novém roce padají nad finalizováním šifer různé motivující výroky, jako “Nevadí nám, že tam budou trávit hodiny.” a “Ve dvě v noci tam nic nejede? Tím líp, dají si hezkou procházku.” Obecně se ale začínáme poohlížet po testerech. Kde nic, tu nic, až na konci března nám trhají trn z paty NaPALM s JÁDREM. Příští rok potřebujeme kampaň i na testery, nejen na hráče. Tiskneme a distribuujeme letáky, prozkoumáváme možnosti Facebooku a jsme zvědaví, nakolik se takové snahy vyplatí. Neustále také sledujeme zprávy o nových stanicích metra. Jestli je, bídáci, neotevřou, budeme hodně zklamaní.
Kolem února a v březnu finalizujeme vizuál, Velký Bratr musí sledovat vždy vše, nahrazuje dokonce i název hry na šifrách, plánujeme ho do metra, přeneseně pro kamerový orienťák i na Lennonovu zeď. Odvažujeme se ale až po projektu Wall is Over, který našemu odleželému plánu vyloženě přišel vhod. Bratra cpeme pro aktivní hráče i na Facebook, zakládáme pro atmosféru a vyváženost i Winstona Smithe a veškeré lušticí aktivity letos před hrou (kromě propagace) vynecháváme. Zatímco Velký Bratr na FB sleduje, koho ze šifrovací komunity může, Winston se na stránce události Matrixu 1984 pomalu propadá knihou až do správné paranoie a směřuje k stranické převýchově. Dělají nám radost Dopijem a pudem…, kteří Winstona stylově udají a perfektně tak doplní jeho plánovanou zkázu. Škoda jen, že to nemůžeme naplno sdílet. Bavíme se královsky.
Postupně se v našem držení ocitají letošní technické fičurky. Učíme se létat s koptérami, které mají dohlížet na chaotickou část hry a “vítat” hráče v cíli. To ještě ale nevíme, že životnost jejich motorků je srovnatelná s průměrnou průchodností Pramini. Pobaví, zaskví se, ale nedlouho po půlnoci je převážně doděláno. Několikrát se nám dostanou na lopatu, org Ondra pájí ostošest, ale nic naplat, poslední koptéra nás po troše zmítání opustila před druhou ráno. Budiž jí Lamini lehké.
Během nácviků s koptérami dáváme dohromady taky aktivitu s promlouvajícím Bratrem, doráží krabička na namlouvání zvuku, které familiérně po prozkoumání jejích možností přezdíváme bazmek. Kromě bzukotu koptér tak jedno odpoledne zalévá Strašnický parčík taky zvuk Bratra Ondry, stále omílajícího dokola hesla Strany a Za Dání je řešení. Část týmu je oblíbenými sousedy.
Vymýšlíme obdobu loňského rekrutačního dotazníku. Otevřené otázky na největší strach a nenáviděnou píseň by oddíly mohly patřičně navnadit. Vyměknou hráči a budou zadávat písničky a věci, které mají naopak rádi? Nakonec se takových našlo jenom pár.
Uvažujeme, že každému oddílu na základě těchto informací připravíme video, které mu promítneme v obávané místnosti 101, z kapacitních důvodů však přikračujeme k subtilnější variantě spočívající v dodání nenáviděné písně do závěrečné videošifry prezentující různé běžné fobie. Trochu se obáváme, že NSA a další tajné služby nás od jisté doby mají v hledáčku – co byste si Vy pomysleli o lidech, kteří se rozhodnou jednoho večera na YouTube hledat “death burial cemetery”, “spider scary”, “lots of animals” a “burning fire”?
Pro týmy, jejichž video nestíháme připravit, volíme jako audio doprovod univerzální Trololo. Neplničům a velice pozdním plničům pak patří píseň o slepičkách od Korupce na Slunci, která se nám během chystání hry vryla hluboko pod kůži.
Nakonec hráče chceme postavit před nějaké morální dilema. Ve hře je i varianta, že si týmy budou moci vybrat, jestli za dosažení cíle chtějí trička, která měla představovat vstup do Vnitřní strany, nebo by raději chtěli dokončit se ctí bez jakékoli věcné výhry. Nakonec volíme variantu mírnější a příběh směřujeme ke dvěma víceméně rovnocenným koncům, jejichž interpretaci necháváme na hráčích.
Pak už stačí vymyslet, vytisknout, nařezat a zabalit přes 30 šifer a nespočet doprovodných textů, nasprejovat Bratra, naplánovat naplánovatelné, pomodlit se za zdárný průběh nahodilého, přemluvit kamarády, známé a příbuzné, aby dobrovolně v průběhu hry mrzli na různých místech Prahy, a je vše připraveno ke startu.
Na ten nakonec doráží 174 týmů, což je skoro o 30 víc než před rokem. Zajímalo by nás, jestli je to kvůli tomu, že letos nebude Bedna, jestli zabrala “masivní letáková kampaň”, nebo Vám zkrátka přišlo téma tak atraktivní, že jste na něm nemohli chybět. Optimistické organizátorské odhady počítaly nanejvýš se 170 týmy. Ty čtyři oddíly navíc ale nejsou něco, s čím bychom si neuměli poradit.
Na start oddíly dorážejí včas, dokonce tak, že už ve 14.00 se tvoří malý hlouček čekatelů na startovní obálku. Týmy se registrují, webinfo zatím v tajnosti přiřazuje startovní kódy a všichni pročítají systém první části hry. Jen málokoho při čtení instrukcí napadá, jakým způsobem bude možné dostat se do tajné sklepní větve hry — ihned po startu Sklep navštívily pouze dva oddíly.
Ve tři hodiny se všichni začínají nenápadně probouzet a promíchávat. Úkolem je předat své heslo oddílu se stejným heslem a heslo neprozradit někomu jinému. Zcela v duchu hry se tedy začíná odposlouchávat, lhát, podvádět, nad týmy se vznášejí kvadrokoptéry s kamerami a první týmy odevzdávají hesla — jako první po pár minutách přichází Pomocná škola. V případě, že tým své heslo před nepřáteli neutajil, musí podstoupit penalizační aktivitu, díky které organizátoři budou mít ještě dlouho na co psát, neboť na papíry určené ke skartaci by se vešla celá jedna malá šifrovačka.
Následně se tradičně matrixovsky všichni rozjíždějí porůznu po městě. Část týmů vyráží do metra sledovat reklamní panely, jiní na startu luští dvě šifry z první várky a další si je odnášejí na Matfyz, kde mají kvůli nepřesné formulaci v instrukcích ke Dvěma minutám nenávisti často poměrně dost času se jim věnovat. Ups.
Během Dvou minut nenávisti je v učebnách takový hluk, že i na nejnižší citlivost mikrofonu se týmům daří z Goldsteina dostat řešení během chvilky. Najdou se i hráči dožadující se opakování aktivity. Ne snad proto, že by se jim nelíbila, nýbrž proto, že si chtějí zařvat znovu. Nabídku náhradního termínu však nevyužívají. Další stanoviště větve Lamini se nachází pod Trojským mostem, kam hráči míří v dobu, kdy zrovna svítí slunce. Jedna z posledních možností se před chladnou nocí venku ohřát.
Větev Ministerstva pravdy má být spíše zážitková než šifrová – z reklamy v metru hráči přechází k hřišti ve Františkánské zahradě, kde se nachází začátek kamerového orienťáku, který hráče centrem Prahy vede až ke slepému zakončení ulice Zlaté. Jednoduchá šifra nikoho příliš nezdrží a tak se hráči brzy dostávají k Lennonově zdi, kde se mohou pokochat nasprejovaným Velkým Bratrem. Dál hra pokračuje přes bašty pražského opevnění zpátky do Dejvic. Větev se dle očekávání ukazuje coby nejprůchodnější, když ze 174 startujících si poslední šifru vyzvedává 156 oddílů.
Ministerstvo hojnosti hned zkraje hráče trápí kulečníkovými koulemi kamuflovanými do podoby planetární soustavy. Některé týmy šifru vyluští, ale mají problémy s interpretací tajenky “ZRICENINAS”, která jim připadá nekompletní. Opravdu však jde o zříceninu Baba, odkud je za slušného počasí krásný výhled do celého okolí – zvlášť směrem trasy lineární části hry. O průchodnost šifry jsme měli trochu obavy, ale díky propadání z vedlejší větve nakonec skoro všichni prošli dál. Začátek této větve však není jednoduchý, protože se týmy musí popasovat s těžkými rovnicemi a slovesy, což bez přeskakování ze začátku hry zvládají pouze ti nejlepší. Odměnou jim je jednodušší Vítězná slohovka využívající topologie Vítězného náměstí a dále slohovka fotbalová, při které se týmy musejí netradičně přesunout už v půlce luštění a objevit sochu Josefa Masopusta, s jejíž pomocí dokáží vyluštit i druhou část. Ještě před hrou máme obavy o integritu šifry, když všemi médii proběhne, že Masopustovi nějací vandalové ukradli mičudu. Nakonec se ale nezdá, že by to někomu zážitek z přesouvání zkazilo. Závěrečnou aktivitou je přepsání pár řádků z pravidel newspeaku na starém psacím stroji.
Čtvrtá větev přináleží Ministerstvu míru — startovní písničky překvapí hráče i organizátory tím, že alternativní hudební řešení funguje stejně dobře jako autorské řešení nehudební. Oddíly se tak houfně přesouvají novým metrem do Motola, odkud se postupně přes vcelku jednoduché šifry dostávají až na náměstí Před Bateriemi, kde si někteří vylámou zuby na divných sedmisegmentových větách. Ti nejlepší se proluští až do parku Hadovka, kde musí vlastními silami zprovoznit pokaženou potrubní poštu. Vše běží jako po drátkách až do brzkého rána, kdy hadice zatuhne a korálek začíná váznout.
Zatímco většina soutěžících běhá po městě, organizátoři se na Ministerstvu lásky připravují na první týmy mířící do lineární části hry, tj. na aktivitu výslech. Velmi nás potěšilo, že roli hlavního vyslýchajícího přijal Luboš, který se na loňském ročníku Matrixu osvědčil jako nepřekonatelný drill sergeant. Doufáme, že výslechy v jeho autentickém podání týmy alespoň v retrospektivě spíš pobaví, než vyděsí. Aby nikdo nečekal příliš dlouho, časem otevíráme až tři výslechové místnosti, ve kterých se točí pět různých vyslýchajících. Prvním vyslechnutým týmem je Tučňák s tučňákem — ukazuje se, že i přes původní zapírání velmi dobře vědí, kde se nachází další stanoviště hry. Zajímavé je, že stejně se rozpomenou i všechny následující týmy, které přicházejí čím dál častěji. Ve špičce odbavujeme až deset týmů za hodinu. Celkově jich na výslech dorazilo symbolických 101.
Týmy, které se probojují až do výslechové místnosti, odchází z MFF s malým dárkem. Každý tým obdrží jeden oznámkovaný pohled a pro každého hráče máme připraven jeden bianco upomínkový. (Zde k nahlédnutí známky pro prvních deset, i pro dalších devadesát týmů.)
Když si tým vzpomněl, že se další stanoviště nachází na Služské ulici v Kobylisích, vyzvedl si tam zadání druhé úlohy lineárky. Po škrtání d z kódu a r z tapíra odcházejí skoro všichni správným směrem, což nás velmi těší, protože před hrou jsme tento nápad viděli jako potenciální zásek.
Na okruzích se chleba ještě neláme. Koneckonců jsme to ani nečekali. Řešení sice není triviální, šifra je pracná a týmům v průměru trvá hodinu a půl i s přesunem, ale 82% úspěšnost je velmi slušným číslem.
Zato další šifra, kuličky a slova, ta nám před hrou starosti dělala. Jde o úlohu vyřazenou z loňské hry coby příliš obtížnou. Před letošním ročníkem ji proto celou předěláváme a ponecháváme v ní pouze základní princip klesajících a stoupajících řetězců, který zpracováváme úplně jiným způsobem. Vzniká vícekroková šifra, která se na hře chová přesně tak, jak jsme doufali. I nejlepší týmy si jí potrápí mozkové závity, některé týmy propadají na stanoviště proti trudnomyslnosti 4T, která svým vzhledem má spíše potenciál trudnomyslnost nastolit. Nicméně šifra je náročná pouze na pozornost, leckterému týmu tedy umožní postoupit dál.
Pátá šifra lineární části hry je za odměnu jednoduchá. Stačilo si uvědomit, že šipky jsou šipky. Neradi bychom týmy zastavily ještě před vychytávkou na šestce.
V Čimické aleji nacházejí týmy bazmek s detektorem pohybu, obličejem Bratra a reproduktorkem, ze kterého se line, že válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla a návdavkem dokonce, že zadání je řešení. Řešení bylo ve skutečnosti za Dání, což je studánka, kterou jsme si přimalovali do mapy. Proč taky ne, že jo.
Od Dáně do cíle zbývají už jen tři šifry. Ale žádná procházka růžovým sadem to není. První z nich ještě velký odpor neklade — klávesnicová mříž čtverců i přes malou nejednoznačnost v zadání padá vesměs rychle. Na šifře následující se však dá zaseknout na dlouhé hodiny — čtvereček čtverečků z čtverečku svou podobou a řešením, které bylo těžké i náročné na provedení, zastavuje třetinu z došedších týmů. Ve skutečnosti jsme čekali, že bude pro týmy ještě o chloupek obtížnější, než se nakonec ukázalo.
Před hrou jsme se báli, že postup týmů lineárkou bude pomalejší, a tak jsme měli připravenou i variantu, že operativně čtvereček vyřadíme a necháme si jej v šuplíku do dalšího ročníku. Naštěstí to nebylo třeba. Za čtverečkem následuje už jen oddechová křížovka, která trochu potrápí slovenské týmy, ale vesměs ji všichni dají velmi rychle.
V cíli na týmy čekají dvě aktivity. Místnost 101, kde se v předloze Winston Smith potýká se svým největším strachem, jsme nahradili místností s fobiemi obecnými, z jejichž prvních písmen tým musel složit cílové heslo. K tomu většině z nich hrála jejich “oblíbená” písnička (playlist se všemi dostupnými písničkami najdete na YouTube). S výjimkou druhé Bazingy, která si zde vybírá slabší chvilku a kterou do místnosti 101 ženeme snad pětkrát, týmy tuhle úlohu řeší bez větších potíží. Jen málokdo se musí podrobit mučení více než jednou.
Po vyslovení cílového hesla “pažitka” dostávají týmy k podpisu smlouvu o vstupu do Vnitřní strany. Chtěli jsme týmům dát možnost odmítnout její kruté ideály, proto jsme do podmínek vložili krátkou větu o tom, že podpisem Winston Smith mohou hráči hru ukončit “se ctí”. Napovědět na existenci této možnosti mohl i akrostich z kódů stanovišť lineárky, který týmům radí, aby dobře četly. Přestože předmětnou pasáž nachází více týmů, pouze čtyři se rozhodnou popřít ideály strany a přihlásit se k odboji. Tak či tak, podpisem pro tým hra končí. Celkem dokáže celou hrou projít 13 oddílů.
Zvláštní zmínku na tomto místě zaslouží letošní vítěz — Tučňák z tučňákem, který dokázal o pět minut porazit i naše nejrychlejší kyborgy, tj. myšlený tým, který dle názoru organizátorů hrou prochází na hranici lidských možností. Klobouk dolů!
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem týmům, že s námi hru na 1984 tak ochotně hrály. Právě díky Vám atmosféra hry mohla fungovat v měřítku, ve kterém fungovala. Těšíme se na setkání s Vámi při některém z dalších šifrovacích dobrodružství!