jak to viděli

reportáž týmu Jmelí

Zbožák (Z): Loňská zkušenost s Matrixem byla pro nás výzvou pokusit se dotáhnout naše snažení o kus dál. Přes několik vlastních chyb jsme byli loni i ne zcela nevýznamně poškozeni chybami ve hře samé, a tak jsme letos v  sestavě totožné s loňskou pokukovali po výraznějším úspěchu. Vyvíjelo se to dobře, dopadlo nevalně, tentokráte ale jen a jen naší vinou. Ale pěkně po pořádku.

Síba (S): A je to kupodivu vždycky radost, mohu-li si říci, že volové nejsou organizátoři, nýbrž že volové jsme my sami.

Z: Start v továrně na Smíchově byl vcelku efektní, i když trochu nešikovný. Zadání první šifry dostáváme do ruky, vypadá to na substituci. Bylo by zajímavé zjistit, jestli to někdo dal bez představení. Po kulturní divadelní vložce na nás reproduktory chrlí zprvu nesrozumitelnou změť slov. Postupem času bylo jasné kam jít a co tam hledat. Ponecháváme Jirku s Mášou pro jistotu na místě (co kdyby ještě nějaká informace ...) a valíme s davem do parku za nákupním centrem na Andělu. Zde jedna malá technická. Zcela rovnocenný přesun na místo určení byl pěšky přes lávku na Smíchovské nádraží na tramvaj. V tu dobu už tam byla jedna šifra z 1. patra...

S: Průchod nákupním centrem Nový Smíchov byl patrně orientačně nejnáročnějším prvkem hry. Ke slovu se tu dostal i plánek centra samotného, který jsem několik metrů od správného východu usilovně studoval, abych ten východ našel.

Z: Na kopci nad obchoďákem se potvrdila substituce. Sbíráme obrázky, za chvíli máme i tajenku a rozjíždíme se na 4 stanoviště.

S: Máša a já bereme hřbitov a lávku a já jsem rozradostněn z toho, že vím, o který hřbitov se jedná, neboť správně tuším, že leckterý nepřítel bude pátrat na Malvazinkách. Vyřešit nemůžeme ani CD, ani konjunkci, protože pomůcky má vždy někdo jiný.

Z: Sraz máme na Palackého náměstí. Tam v okamžiku Síba dává desetinná čísla.

S: Jak jinak, když to byla v bleděmodrém šifra připravená na Svíčky .

Z: Jinak nic moc, luštíme písničky, ale pořád tam něco nehraje, konjunkci kostelů tipujeme na Malou Stranu ke kostelu s Jezulátkem, koutek historie zatím nic, ale vypadá to na nějakou kulišárnu. Začínáme uvažovat nad systémem hry a zjišťujeme, že vlastně nemusíme řešit všechno, ale podstatné je vlastně jen získat všechny šifry 3. patra, přičemž na některá zadání se dá vcelku úspěšně počíhat. Jde jen o to správně si šifry očíslovat a někde se chytit. Jirka s Mášou jedou pročesat Malou Stranou, Síba na Pankrác vyzvednout dvě šifry 2. patra.

S: Dlouho jsem se snažil luštit něco dalšího, že na Pankrác pojedu až na desátou. Všechno mi ujíždělo před nosem a málem jsem to nestihl. Dokonce jsem se kousek proběhl.

Z: Hrůbek a já jedeme na Václavák do internetový kavárny hledat texty k písničkám (pořád jsme se nemohli zbavit myšlenky na celá slova, tak jsme raději hledali další sloky). Cestou v tramvaji koukáme do historie a ejhle! Nějak se tam derou na povrch stanice metra. A, B, C – to budou linky, no nějak to nesedí. A metra se přece nekříží v jednom místě. Že by tramvaje? Jasně, Bílá hora, Hostivař, dvaadvacítka! V kavárně dáváme i zbylé dvě trasy. Máme 7 minut do výměny šifer, naštěstí je to nedaleko. Běžím, uháním a stíhám, další dvě zadání v ruce. Síba má taky dvě, ve dvou se ale shodujeme, čímž si na druhou stranu potvrzujeme číslování šifer.

S: Rotace na Pankráci vázla skoro o čtvrt hodiny, takže můj ledabylý poklus od metra byl k ničemu. Ale alespoň jsem Obrázky vyřešil ještě předtím, než jsem vyzvedl další zadání, čímž jsem se díky vnitrotýmovým telefonátům nechtěně, ale okázale chlubil před okolními hráči, kteří už s tím nějakou dobu zápolili. Pak jsem byl ukecán, abych zavolal organizátorovi, ten se divil, kolik že už je hodin, dorazil v cuku letu a během výměny za Perimeter bezděčně prozradil princip řešení Obrázků. To abych z toho rychlého řešení Obrázků nemohl mít takovou radost. Nicméně vzhledem k tomu, že toto byl pro nás za celou hru nejhorší okamžik z hlediska jejího fungování, pak ve srovnání s mnoha jinými, doplativšími na kauzy Kelti, Radotín a Kolovraty, vlastně nemáme vůbec proč remcat.

Z: Na Malý Straně nic není, Síba vyráží na Jezerku. Ostatní se scházíme v KFC na Václaváku a po krátké úvaze jedeme za Síbou. Cestou nám sděluje polohu dalšího stanoviště u Žižkovské věže, Jirka s Mášou otáčejí a jedou tam.

S: Na Jezerce opět Národní strana vyřešena ještě před opožděnou rotací v 11 hodin, ale tady jsem nedorazil na poslední chvíli. I já jsem našel Zítkovu ulici v Radotíně, ale vzhledem k tomu, že sedmé písmeno rozhodně nemohlo být „A“, zkusil jsem se na to podívat ještě jinak. Díky opožděné rotaci alespoň dorazil ještě zbytek týmu a já si mohl popovídat s konkurencí.

Z: Na Jezerce s scházíme se Síbou, vyzvedáváme ještě další zadání a uchylujeme se do azylu nonstopu na Pankráci. A tady začal vskutku šifrovací koncert Jmelí, bohužel nedokončený. Máša zatím bravurně poráží soupeře z týmu Cajzli v piškvorkách a získává první část 4. patra. V nonstopu během jednoho piva řešíme slova s „pí“ a diktát, přesunujeme duo M+J na další stanoviště (v Záhřebské), Síba vyráží za nimi a já a Hrůbkem jdeme do Nuslí na kopeček pro druhou část 4. patra.

S: Pár slov nikdo neluští, neboť už chápeme, že by nás odkázal na zadání, jež už máme. Možností, jež zajímavý systém, hry skýtá, využíváme v míře vrchovaté.

Z: Přicházím s Hrůbkem ke stanu, po chvíli dle návodu strkám ruku pod plachtu a dostává se mi podání ruky nikoli teple lidské, ale studeně prasečí. Na otázku, zda je to celý, odpovídá org, že ne, nedávno to prý ještě běhalo a chrochtalo.

S: Zajímavá představa: Přijde člověk do řeznictví a povídá: Potřeboval bych sto osmedesát prasečích nožiček.

Z: Scházíme pod kopec, pokoušíme se kuchat, ale ostré nástroje jsou v jiné sekci týmu. Trochu hloubáme nad zadáním, bylo tam vrch a plot, ten stan nebyl ani úplně u plotu ani úplně navrchu. Vracíme se, prohledáváme okolí a pokoušíme se ověřit si celou věc u tajemných orgů. Po chvíli začínáme věřit, že jediné, co si odsud odneseme je skutečně ta vepří noha.

S: Sekce Jmelí dočasně vinohradská se díky stihnutému poslednímu metru z Pankráce posiluje o mou maličkost. Historii mají zdárně rozpracovanou, já pomohu dořešit zbytek, nechybí nám vůbec nic a způsob čtení taky asi na druhý pokus odhaduju. Odvoláváme sekci dočasně michelskou do Vršovic a jdeme se nudit. Je tři čtvrtě na jednu a víme, že na Záhřebskou v jednu dorotuje poslední zadání třetího patra, které ještě nemáme. Tak posedáváme mezi usilovně luštícími a provokativně zíváme. Rotace kupodivu proběhne včas a my si odnášíme Kelty. Zapadáme s nimi do hospody, Máša upozorňuje, že se tam opakují písmena, já je vypisuji, vidím hranatá a ihned hlásím výsledek. Místo pochvaly se mi dostává spílání, že mám ostatní alespoň nechat přečíst si zadání. Koho by napadlo, že se právě Kelti stanou největším oříškem třetího Matrixu. Do Sobotecké vyrážíme úplně narvanou jednovagónkovou tramvají, a to jsme tam asi jediní hráči. Současně s námi doráží i Tlamy na varhanech, a protože se po přečtení pokynů nutně potřebujeme nasvačit, jejich akční postup nám dává tušit, že pokusy nějak to ošulit asi nepovedou k výsledku. Dozvídáme se mimo jiné, že jsme tu pátí, což po druhém místě na Žižkově a asi sedmém ve Vršovicích byl hodně pěkný výsledek. A pak Jirka přichází o botu. Hned v zápětí Máša přichází o náušnici, což ovšem se hrou nemá nic společného. Vinohradská sekce se opět rozděluje. Máša a Jirka jedou nahánět botu, já jdu pomoci do Vršovic. Cestou v protisměru potkávám Proudové krtky, remcající, že dostali nakopáno od proudové šifry. No není to ironie?

Z: Mezitím míříme s Hrůbkem do Vršovic pro poslední část. Dostáváme tam papír s kostkami a čtyřpísmenými hesly. Org ukazuje elektrické zařízení a tvrdí nám, že se to bude hodit pro řešení, po chvíli upřesňuje, že to budeme nutně potřebovat (což, jak se později ukázalo, nebyla pravda). Nic naplat, necháme se zapojit do obvodu a bacit proudem. Zde se náš postup hrou mírně zadrhl, neboť Hrůbek byl schopen analyzovat pouze hodnoty 0 (nekope) a 1 (kope), přičemž nulu s úsměvem a jedničku s hrůzou v očích a přerušením elektrického obvodu. Přicházejí další týmy, stíháme ještě analyzovat zapojení kovových kolíků a pak jen sledujeme elektrifikaci nepřátel. Voláme na pomoc Síbu. Konečně přichází a dekódujeme to správné heslo.

S: Zbytečně, jediná kostka z výběru pasovala na zbývající dvě zadání, která jsem přinesl, toho jsme si ale včas nevšimli.

Z: Na lavičce kousek od tohoto stanoviště nůžkami kucháme nohu a nacházíme další část zadání 4. patra. Máme to! Jirka s Mášou čekají kousek od vršovického nádraží na benzince na nás a na Jirkovu botu. Benzinka v půl čtvrté s vlídnou obsluhou a teplou polívkou byla balzámem.

S: Osamocenou paní na opuštěné benzince ve tři ráno nijak nevyvedlo z míry, když tam dorazila tři podezřelá individua s batohy a s rukama zakrvavenýma od čuní krve.

Z: Jirka se navíc zanedlouho shledává i se svou botou. Skládáme kostku. Lepíme, kde je šestá strana? Asi v tý noze. Znovu kucháme, nic. Do kosti se nám nechce. Zkusíme to jen s pěti stranami, snad to dáme dohromady. A sakra! Napoprvé nic a písmena rozházený!

S: Houby! Už napoprvé jsme to měli dobře, ale nebyli jsme s to to bez těch chybějících písmen přečíst.

Z: Asi by to chtělo začít se složenou kostkou. Skládám, skládám, za nějakou dobu to je. Přepisujeme nálepky a znovu. Ty tahy se dají vykládat dvojím způsobem, zkoušíme prvý a ... je to blbě. Znovu skládám a druhý pokus vychází, máme to! Bohužel přicházíme o Jirku, jehož napadla zákeřná alergie a už nemůže dál. Putuje taxíkem domů a ráno na pohotovost.

S: Celkově to bylo trochu nekoordinované, takže Kostka sama o sobě zabrala více času, než zasloužila.

Z: Cestujeme k Hamerskému rybníku, ve vrcholové knize se zapisujeme jako 7., potkáváme Proudové krtky a Chlýftým. Pojídáme koláčky Krtky pečené, dobré, děkujeme.

S: Vypadaly jako krtčí hromádka.

Z: Máša z titulu zimy jede pro nápovědu. Když nám ji zavolá, je jasno (ne že bychom si před tím nápisu „podstatné jméno“ nevšimli, ale nějak jsme to nerozvedli) a jdeme dál, Mášu posíláme k Intersparu na Zahraďák. Svítá. Na louce za Botičem je plno světýlek. Koukáme na to a nevíme. Tu to svítí, tu to bliká, tu to nedělá nic, ale dle spacákového orga to svítí bíle nebo modře, no cirkus hadr. Postupem času vylučujeme duhu a souhvězdí. Síba opovržlivě ulehá do trávy a relaxuje.

S: Nějak mne to množství potenciálních informací vyděsilo.

Z: Usuzujeme, že víčka a diody spolu nesouvisí a soustředíme se pouze na světýlka. Nakonec máme tajenku a míříme dál. V Hostivaři u kostela luštíme další šifru, Máša jede pro nápovědu a nás láká patrně místní farář na prohlídku kostela. S díky odmítáme a zanedlouho máme řešení. Odvoláváme Mášu zpět a jedem ke trati pro další zadání. V tunelu jsme na první pokus nic nenašli, na druhý už jo. Máme hlad, uchylujeme se do herna - baru v Hostivaři. Po chvíli přichází spásná, i když trochu náhodná a ne úplně správná, myšlenka. 9 x 4, to je mobil. A hezky zpátky na louku za Botičem. Tentokrát nám to už netrvá tak dlouho a čteme smazaná písmena z víček. Někdy okolo desáté hodiny dopolední opouštíme louku s nadějí na úspěch. Naše euforie však zhasla velmi rychle. Na první pohled nevinně vyhlížející řádek čísel, písmen a otazníků nevyvolával větší obavy. Máša jede pro nápovědu, čárka, tečka, čárka, tak začíná Klárka – no jasně morseovka. Ale jak?

S: Anebo co kdyby ne? Co kdyby tím chtěli říci něco jiného? Všimli jste si toho, že začátek textu je dokonalou substitucí slova „Klárka“, kterou to tak začíná? Jsou podivné náhody jenom náhody? Neznamená to tedy, že jde o shodnou substituci několika písmen podle nějakého, nejlépe morseovkového klíče? Podivná náhoda byla jenom náhoda.

Z: Zkoušíme převést písmena na čísla a opačně, pracujeme se symetrií písmen a čísel.

S: Toho jsme se nedokázali příliš oprostit. Proč jen tam nebylo alespoň E místo Z? Zrovna tak jako se nám příliš nedařilo oprostit se od myšlenky, že otazník není regulérní znak, ale má se za něj něco doplnit.

Z: Lámeme to všelijak, ale nic: 1. hodina pryč, 2. , 3., nakonec to bylo 4 a půl a skončili jsme.

S: Čímž jsem si trhnul rekord. Přes 4 hodiny jsem nikdy nevydržel.

Z: Jedeme do cíle ohlásit kapitulaci a poblahopřát Krtkům ke druhému místu.

S: I kousek dortu na nás zbylo. Ňam ňam.

Z: Vidíme, co by nás ještě bylo bývalo čekalo. Rozjíždíme se domů.

S: Sněhulák odolává doposud.

Z: Celkově lze orgy pochválit za krásnou hru, kterou jsme si opravdu užili. Zádrhele, které se vyskytly (Kelti, vlk), nás minuly. Nakonec to trochu i zamrzí, že jsme se nedostali dál, ale tentokrát si za to můžeme opravdu jen a jen sami. Tak snad za rok až do cíle!

zapsali Síba a Zbožák