Unaveni sluncem
Na startu si sedáme celkem odvážně hned před reprobednu, což se vzhledem k její hlasitosti ukazuje jako výborná volba. Úvod je povedený a první šifra slušně chaotická. Jako zkušený tým volíme línou variantu a docela brzo objevujeme sudoku, které postupně začnu luštit já, Zuzka a Pepa a v opačném pořadí ho doluštíme. Myslím, že se mi tím podařilo elegantně posílit sebevědomí některých členů v týmu. Jára to mezitím vložil do nějakého prográmku na internetu, ale pár čísel přeskočil, a tak nás strašil nejednoznačným řešením. Variant čtení je spousta (podobný pocit budeme mít na 5. a částečně i 6. šifře), ale naštěstí Martin nachází ten správný střípek. Cestou na další stanoviště se snažím koordinovat tým rozdělením kompetencí, ale setkávám se s nepochopením a rebelií, a tak raději skládám manažerskou funkci. Najde někdo možnou paralelu?
Na dvojce dostáváme kromě papírového zadání i „lopatku“, která na zahrádce určitě najde uplatnění. Orgové, děkuji. Obrázky mylně interpretujeme jako různé pracovní varianty „lopatky“ a nebýt nápovědy, nejspíš jsme ukončili studium v 2. ročníku. Že by se orgové inspirovali poslední Tmou? I tak to byla fuška a průběžné cca 20. místo na trojce je milé překvapení. Poznat zde některé osobnosti je nad naše síly, ale díky mapě, kde moc údajů není, se dá další stanoviště domyslet a míříme k rybníku Kalibárna.
Zabíráme příjemné sezení na kládách a bavíme se odvahou jiných týmů. Nám se do opravdu studené vody pro nápovědu nechce, takže čekáme na nápad. Skromnost stranou, mapu Československa jsem objevil já a stále jsme v kontaktu s výbornými týmy. Na dalším stanovišti jsme naštěstí ještě za světla, protože dohledávka kóty na rovině v hustším porostu je mírně řečeno nezáživná. Šifra vypadá jednoduše a v podstatě i je, jenže my se na tři hodiny zasekneme nad problémem: „Je velká žížala had?“ (resp. jak malá plocha je objekt). Nápověda, pro kterou do různých stran vyrazili Pepa s Martinem, nám potvrzuje správnost luštění. Ale nebýt Járy, který se šel v….t , a pak ze změti písmen odhadl tajenku, tak tento filozofický problém řešíme až do rána.
Cestou na šestku nás zastavuje policejní hlídka a my jim vysvětlujeme, že se v blízkém okolí pohybují účastníci šifrovací hry a nikoliv zatoulaní odboráři. Dostává se mi cti vylovit zadání šestky a zřejmě pod dojmem tohoto slizkého zážitku na stanovišti zapomenu svítilnu, kterou můj táta používá při rybolovu (jablko nepadá daleko od stromu). Na nápad kombinovat předpony přichází Zuzka rychle. Sestavujeme tabulku 15x15 a vyznačujeme smysluplná slova. Věříme v grafické řešení, ale nic rozumného nevychází. Járovi se bohužel nepodaří vyšplhat k nápovědě a nikdo z nás z jeho popisu nevěří, že by to dokázal. Proto raději vyrážíme hledat nonstop. Ten nejbližší je dle telefonní operátorky na Sofijském náměstí, ale dovnitř nás nechtějí pustit. Je nám slušná zima a Zuzka raději odjíždí taxíkem domů. Její zdravotní stav je pro budoucnost šifrovacího týmu momentálně důležitější. :) Kluci luští u nějaké výlohy a já se pokouším usnout. Jenže po dvou tříhodinových zásecích nad vším vyhrává zima. Volíme hromadný přechod k nápovědě a Martin i s protézou na noze k ní dokáže vyšplhat. Škoda, že tu s námi není Indian Jones, aby obdivně smekl svůj klobouk. Nápověda nepřipouští dvojí výklad a zdánlivě nesmyslné kódování jen s polovinou abecedy funguje, i když nám občas počet správných slov nesedí. Radost mi kazí jen zjištění, že jsem někde ztratil baterku. Tuším kde a hodní orgové mi to potvrzují.
Výstup na Čihadlo nás konečně zahřeje a kadibudku pro tři objevuji jako první. Neodolám vábení „Šárky“ a jsem lapen v pasti. Vlastně jsme tam chvíli ve vší slušnosti oba, než se podaří odstranit technickou závadu. Šifru smím předat týmu a ti o mě ztrácí zájem. Naštěstí mě vzápětí zachraňuje člen jiného slunečního týmu (Korupce na slunci). Čtení po škatulkách nám moc nejde do chvíle, než se omezíme vždy na jednu slabiku z každého sloupce. Morseovka dle instrukcí již nedělá větší problém (z mého pohledu konečně doladěná šifra).
První pohled na osmičku (resp. 8A, jak zjišťujeme později) evokuje polský kříž, ale všechny způsoby selhávají. Jára uplatňuje s pomocí mapy delfskou metodu a poslední tři znaky interpretuje jako ZOO. Ze znaku pro Z lze odvodit ten pro A a překvapivě snadno přečíst celý text. Sedíme kousek od stanoviště, a tak se jdu raději kouknout, zda tam není i zadáni 8B, kterého jsem si předtím nevšimnul. A ono jo. Jsme z toho lehce zaskočeni, přeci jen jsme čekali nelineární část spíše na začátku. Světové strany nám nedělají problém, ale jejich interpretace ano. Vychází nám z nich vektor, který míří téměř na Závist, ale jeho velikost neznáme, a proto jdeme všichni omrknout pouze hřiště kousek od ZOO.
Jsou zde tři obrázky na kamenech a u toho označení , že se jedná o šifru číslo devět plus nějaký flek. Spokojeného pána pod stromem považujeme za Adama v ráji (zatím bez Evy) a pána, co drží hrozen vína a něco tvarem připomínajícího rybu, za Ježíše, který činí zázraky. Kdo je pán pod bouřkovým mrakem netušíme a proč mu fouká z (do) uší už vůbec ne. Předpokládáme neúplné zadání a zkoušíme doluštit 8B. V nouzi nahrazujeme neznámou velikost vektoru měřítkem v orgovské mapě a ono to vychází z předchozího stanoviště podezřele přesně na Závist. Pro nápovědy jsem jako jediný nešel, tak je teď řada na mně. Je to nádherné místo a keltům jejich volbu naprosto schvaluji, jen bych si raději vybral jiný návštěvní den. Na vrcholu si beru jedno zadání a jsem znovu překvapen jeho číslováním. Proč ukazuje 8A na 9 a 8B na 10? Moc se tím ale netrápím, neb pochopit uvažování orgů je někdy zatraceně složité a navíc zadání 9 a 10 k sobě docela pasují. Na 10 je dalších pět panáčků na puzzle, kde některé díly (kameny) chybí. Asi 20 minut před koncem jsem zpět u týmu, tedy spíš u Martina, protože Jára s Pepou spí. Zjišťuji, že jsem cestou ztratil čepici, ale zpátky už se mi nechce. Panáčky chápeme jako jogíny v různých písmenkových ásanách a čteme je v pořadí, jak na sebe koukají (jen jeden trochu šilhá). Ten poslední má pásku na očích, což je hezkým potvrzením postupu. Jenže vychází SKEHA a kameny z devítky nám do puzzle nezapadají. Právě odbíjí desátá a kromě smsky od orgů přichází i Zuzka a nese nám čerstvé koblihy, takže můžeme zakončit hru sladkou tečkou.
Orgové díky za nádhernou trasu, zajímavé aktivity i záludné šifry.
Za tým Unaveni sluncem sepsal Mašík.
P.S. Z webu jsem zjistil, jak to bylo s 8B, a že 10 měla podstatně delší zadání. Ztratit během jedné šifrovačky čepici a baterku a k tomu vyzvednout dvě neúplná zadání asi nebude náhoda. Můžu být rád, že jsou v týmu samí hodní lidé, kteří mají jistě pochopení pro slabší chvilku kamaráda. :)