Sklání se nad šifrou, tužky jen svistí,
vtom vyletí šíp odkudsi z listí,
hrot těla kouše, chvěje se dřík,
takhle svou cestu zakončí KVÍK...
Pět modrých postav krade se šerem,
čelovky nesvítí, jdou špatným směrem,
uklouznou nohy, zbude jen památka
a na dně rokliny – chcípnou nám Zvířátka
Rychle jdou, peláší, zadání v ústrety
netuší, netuší, že les je zakletý,
aniž si povšimnou, skončí jim stezka...
z temnot se nevrátí Matice česká
Tady to krosnem, zazní o půlnoci,
začíná pršet, vylézají mloci,
byla to zkratka, však do pekelné škvíry
voy-a-ger, taktéž, přecení své síly
Tajenka šifry je k hřbitovu vábí,
hecnou se vzájemně, však nejsou srabi...
o pár let později položte kytici
na ten rov s nápisem: zde leží Hrošíci
Ptáci se probouzí, pomalu svítá,
a kolem rybníka skupinka hbitá,
"hej, čo to," – nestihnou však více
voda si přivlastní siluety Dolednice
Pět bludiček nad šiframi
netuší, že nejsou samy,
křížku, křížku mezi bory
pamatuješ na Prahory?
Choulí se při zdi, choulí se krutou zimou,
posté cpou šifře binárku neúčinnou,
oči už nedrží a ruce – ruce v barvě nachu
najdeš je, Roflíky, mrtvé u zdi v prachu
Ranní mlhou kamsi dále pochoduje pětice,
jsou však uši kolem cesty, moc jim klapou střevíce,
v zátočině pokřik mrazí: "honem, hrrr na ně",
nože kreslí rudé šrámy... vidíš Čerstvě řezané?
Šplhají na skálu a hledí v oči šelmy,
lví tělo, lidská tvář a oči přísné velmi,
tak zodpověz hádanku a zkus se vzepřít sfinze
toť věru to poslední, co svět ví o Bazinze...