Nicholas van Orton
investiční bankéř
Dárkový kupón na Hru jsem dostal jako dárek k narozeninám od svého bratra Jarmila Prdeleho. Přiznávám, jsem povahou konzervativní, adrenalin je pro mne sprosté slovo, neumím jezdit s hovnocucem a v šifrovačkách jsem se nikdy nedostal za páté stanoviště. Ale říkal jsem si, je mi 48 let, mám peněz jako šlupek, a přitom je na světě tolik věcí, které jsem ještě nezkusil. A tak jsem kývnul.
Co vám budu povídat, aspoň stokrát jsem si od té doby opakoval, jaký jsem vůl, že jsem do něčeho takového vlezl. Kdo nezažil jak mu před očima luxují účet, kdo nenašel ve svém domě mrtvého šaška, kdo se neprobudil bez peněz a bez dokladů na mexickém hřbitově, ten prostě nepochopí.
CRS a jejich Hry na klíč mohu doporučit opravdu všem. Zpočátku budete vyděšení, postupem času budete nadávat, ale nakonec budete šťastni vzpomínat, že jste mohli něco takového zažít. Matrix: The Game je totiž hra pro opravdové fajnšmekry.
Nicholas Black
programátor Centrálního Mozku Lidstva (CML)
Do svých pětadvaceti let jsem žil jako standardní matfyzák – počítač, supermarket, šifrovačky. To první samozřejmě zabíralo nejvíce času, ono vývoj kvantového operačního systému není zrovna brnkačka. Ale pořád jsem si říkal, že mi něco chybí, nějaký opravdový zážitek. Šifrovačky byly fajn zejména v počátečních letech, kdy dojít do cíle byla fakt výzva. Ale poté, co jsem začal rutinně vyhrávat, se z toho stala nuda. Nepomohl ani přestup mezi týmy, naopak jsem z dříve neznámých týmů (Maštěné ředkvičky, Splašené veverky, Lamy na Varanech, Drahoš forever, Jeníčci...) udělal hvězdy šifrovacího světa.
Až jsem poznal Hru. Už z prospektů bylo jasné, že Hra od CRS bude o několik řádů promakanější nežli klasické šifrovačky. Cena byla pěkně vysoká, ale od té doby, co můj vývoj software pro řízení světa sponzoruje firma Turzin&synové, peníze pro mne nejsou problém.
Moje Hra začala ve velkém stylu – prý můj projekt CML bude životně nutný pro záchranu světa ve 25. století. Stal jsem se cílem Expedice Matrix 2010, kontaktovali mne neustále jacísi návštěvníci z budoucnosti, že prý mám ve svém programu CML chybu, a tu je nutné opravit. Jako kdybych JÁ psal programy s chybami. Ještě aby se nějaká lama šťourala v mém CML, který jsem tolik let vypiplával! Říkal jsem si, že stejně nemají šanci, protože neznají přístupové heslo do CML. Chyba lávky! Ani já jsem netušil, že moje supertajné neuhodnutelné heslo mám celou dobu napsané na své hlavě a zarostlé vlasy. Pracovníci CRS byli ďábelsky schopní profíci. Ostatně podívejte se na videoreportáž.
Hra skončila velkou oslavou pořádanou Radou pro ochranu Země. Opravený CML odchýlil kometu, která hrozila srážkou se Zemí. Všichni hrozně happy, jak jsem jim pomohl zachránit svět. A pak jsem se dozvěděl, že jsem svoji Hru vyhrál. Hru pro opravdové návštěvníky z budoucnosti.
Michael Kazan
matematik
Co byste si pomysleli, kdybyste usnuli a ráno se probudili v potemnělé krychlové místnosti? Zkusíte vyjít ven, ale dostanete se do úplně stejné místnosti, jen v jiných barvách. Lezete dál a nalézáte jen další a další místnosti v jakémsi podivném bludišti. Všude samé pasti. Vhodíte do ní botu a vypadne vám pantofel. Musíte rozpitvat prasečí pracku, abyste se dostali ke zprávě. A když už si myslíte, že jste z bludiště venku, tak se s vámi celá místnost rozjede a šoupne vás zpět na začátek.
Tak tohle je Hra. Ze série Matrix, konkrétně Matrix3 z roku 2007. Nelze popsat, musíte zažít. Hra pro opravdové autisty.
Thomas A. Anderson
kryptografický a bezpečnostní konzultant
S CRS jsem se setkal na začátku roku 2005. To jsem pracoval pro firmu Metacortex a ve volném čase jsem, asi jako každý počítačový geek té doby, zkoušel hackovat různé servery. Život jsem trávil prakticky jen u počítače. Chtěl jsem zažít i něco reálného, mimo svět klávesnic a obrazovek. Po třech schůzkách v kanceláři CRS mi nabídli Hru šitou na míru počítačovým expertům – Matrix.
Uplynul však týden a nic se nedělo. Ve víru práce jsem na Hru zapomněl. Pak mne kontaktoval neznámý muž, který se představil jako Morpheus. A život se mi obrátil vzhůru nohama. Už jsem ani nevnímal, co je realita a co fikce. Teprve až po několika měsících mi došlo, že to celé byl Matrix režírovaný CRS. A ačkoliv jsem během Hry málem přišel o život, musel jsem po pravdě říci, že to byl jeden z nejúžasnějších půlroků, co jsem kdy zažil. Neváhal jsem a předplatil jsem si u CRS další Hry – Matrix Reloaded o rok poté a Matrix Revolutions v roce 2008. Hry pro opravdové hackery.
František Vomáčka
několikanásobný mistr světa v šifrovacích hrách
Vždycky jsem si přál zažít něco, co by byl opravdový čelendž pro moje mozkové závity. Nabídli mi Tmou. Doběhl jsem do cíle ještě za světla a ptal se organizátorů, kdy bude ta tma. Hrozně se naštvali a vykopli mne. Od té doby jsem běhal Bednu. V cíli mně vyčetli, že jsem sice první, ale že jsem vůbec nedělal kvalifikační kolo. Řekl jsem, že jsem myslel, že tohle je kvalifikační kolo, byl jsem vyloučen a začal běhat Svíčky. Na desátém stanovišti se mně btýmák ptal, jakým způsobem jsem vyřešil devátou šifru. Odpověděl jsem, že jsem polohu stanoviště vyluštil delfskou metodou už ze startovní šifry. A tak jsem zkusil 007. Potkal jsem tam kontaktního agenta a představil se jako Vomáčka, Franta Vomáčka. Agent někam zděšeně telefonoval a pak řekl, že sorry, ale mně neberou, protože se nebudou kvůli mně stresovat se stavbou cíle dvě hodiny po startu. Proto jsem zkusil hrát internetovou Lamí stezku. V půlce hry se v diskusním fóru objevila zpráva, že kdosi se pokouší o DoS útok na herní server. Napsal jsem mail, že to jen tak rychle posílám řešení šifer, a dostal jsem ban. Od té doby mi už zbývá jediná Hra, která mne baví. Matrix: The Game od CRS. Hra pro opravdové Vomáčky.