Organizátorská reportáž

Po loňském ročníku prošel organizační sbor Matrixu poměrně razantní obměnou, zůstal z něj jen Ondra. Naštěstí na celou hru nezůstal sám, ale nakonec nás hru vymýšlelo pět, přidali se Dero, Mike, Paču a Aleš. Šestý cenzurovaný obličej ve velitelství patří Majkovi, dalšímu z veteránů, který nám dělal garanta u Velkého vozu. Chvíli nám trvalo vybrat téma, ale nakonec Dero přišel s Hvězdnou bránou, po čem jsme docela skočili. A když je vybrané téma, už zbývá jen vymyslet šifry a bude hotovo, ne?

Skoro. Matrix se vždycky snaží přijít s novým konceptem hry a to taky není jen tak. U vybraného tématu ale pár bodů bylo jasných. Musí tam nějak být hvězdná brána a k ní je potřeba posbírat adresy, aby se dalo chodit skrz. Dero jako motivaci připravuje zadávací počítač (link), který v jedné verzi měl být vstupní branou stránek po zadání adresy Země, která vystupovala v seriálu. A kdyby se s ním 13 minut nic nedělalo, měl… zahrát hymnu TMOU? Asi vás napadá, jaké asi tak bylo datum, když jsme se o tom bavili. To už jsme měli připravenou hromadu šifer od Ondry a Dera, a za sebou první návštěvu divadla-základny. Ve vývoji pomalu byla i fólie s hvězdnou bránou, která původně měla fungovat tak, že to bude CD, v jehož datové vrstvě budou vypáleny ty znaky, které nakonec byly jako cenzurované obdélníky na výsledném zadání.

Po čase se podoba ustálila na průhledné fólii, ke které budeme přidávat mapu a zadávání adresy bude sčítání vektorů. Aktivity se vymýšlely tak nějak po cestě, můžete být rádi, že některé nakonec do hry neprošly. Zmiňme aktivitu “Thorovo kladivo”, která by spočívala v tom, že by tým obdržel betonovou kostku, ve které by byl zalitý papírek s kartuší — ale proto, že jsme neměli kapacitu vyrobit a odnést jich někam 150, na ni nedošlo. Obtížná realizace bohužel vyřadila také očekávanou a chtěnou střelbu z tyčové zbraně. Dlouho jsme nemohli přijít na to, kde hra začne, ale po jednom výletu na Děvín jsme si řekli, že nádrž, která se jmenuje Asuán ve hře s egyptským tématem být musí a protože ten název není nikde v mapě, je jediná varianta — start bude tam.

S ubývajícím časem do hry se zvyšovala frekvence schůzek, přibyly nějaké testy, po kterých jsme měli střídavě pocit, že to bude OK a nebo že to bude těžký. Nakonec převládl názor, že to bude těžký, ale nějaké ty jednotky týmů mít v cíli budeme. Třeba tak čtyři. Ale evidentně se to chtělo ještě zamyslet nad šiframi z K, po bitvě je ovšem každý Hammond.

Týden před hrou to byl už docela shon, šifry se tiskly ostošest, pro zajímavost, potiskli jsme asi 8000 stran papíru, 100 a víc průhledných fólií, byli v divadle vyzkoušet bránu, rozdělili jsme funkce, dosháněli poslední b-týmáky a strávili několik odpolední programováním brány a webinfa. Jedno odpoledne je speciální časová jednotka, vyznačující se tím, že probíhá především v noci a v posledním týdnu před hrou se za ni dá stihnout prakticky cokoliv.

Hra mohla začít. Týmy se začínají scházet přesně ve dvě a nám zatím visí jen jedna cedulka. Naštěstí mírný zmatek s vydáváním obálek, kdy týmy vytrvale ignorovaly upřesnění místa výdeje na cedulkách, byl asi jediný zádrhel, který start postihl. Menší peripetie s megafonem bych přeskočil (není zrovna jednoduchý do něho mluvit, abyste věděli). Po siréně jej dostal Luboš-seržant a podle všeho si dril docela užíval. Ostatní hráči se mezitím snažili z netušících béček dostat… béčko, které jim měla říct libovolná wovcka. Což je ovce. Nevím, jestli by se neměli urazit. Kdo neběhal, nebo nezoufal nad lužickou srbštinou, skládal ovocnou baterii a všem šlo všechno docela od ruky, takže za něco málo přes hodinu odstartovalo 90 % startovního pole. První Bazinga měla start asi za čtvrt hodiny.

Pak se všichni rozprchli a my jsme už jen v cíli koukali, jak ROFLCOPTER! válí. Mnuli jsme si ruce, že jestli jim to takhle půjde, v pět ráno jsou v cíli jak na koni. Jak jsme se pletli… Okolo osmé sice přišli na základnu vytáčet bránu, kterou jsme sotva měli vztyčenou (teda spíš pověšenou), což sledovali asi všichni hlavní orgové jako divadlo, ale poté je pohltila kruhová část a skoro už je nevydala.

Za chvíli po nich přišla Vlhká jáma, kterou potkal stejný osud.

A další a další. Nezbývalo nám než držet palce Bazinze, která měla v tu chvíli hotových asi sedm větví, což mohlo znamenat, že všechny v kruhové části předběhne, aniž by cokoliv luštila. Ale bohužel měli smůlu a ty správné kartuše pro ně zůstaly daleko na Děvíně.

Mezitím začínalo být v cíli rušno. Přišla první vlna timeoutů a mnoho týmů získalo svou první kartuši. Bylo asi deset večer. A jako na potvoru zrovna někdo ukradl pár šifer. Vysíláme rychlé posly na Vítkov, pak do Podolí, kde se něco ztratilo později.

Jako zpestření organizátorské rutiny na základnu přichází juniorská sekce JTHTN projít si bránou. I se zat’nik’telem a P90.

Pak se na chvíli všechno uklidní, aby to po půlnoci začalo znova. Brána se pak od té doby skoro nezastaví, stále přichází další a další týmy, které by rády zážitkovou variantu. Derovy záložní zadávací počítače pláčou o samotě, protože všichni si radši vystojí frontu, než aby si to nechali ujít.

Mezitím se ztratí pár šifer a koncových kartuší, pár týmů volá, že došlo na haldu a hledalo zikkurat, jiní zase mají problémy s interpretací oprásku a hledají na nám. Jiřího z Poděbrad, kde nenacházejí nic, nebo na Žižkově náměstí, kde s údivem (svým i naším) nachází šifru KYKLOP, a podobně. Taky prší, ne jako pár přeháněk loni, ale pořádně. Většině béček naštěstí už šichta skončila, jen Zuza s Neem vytrvale zůstávají na Kartáčku i po své zavíračce. Ondra se vrací z rozvozu ukradených zadání a vypadá, že už ho za volant nikdo nedostane. Naštěstí ráno zmizí už jen hvězdičky, kde se pár postižených spokojí s e-mailovým zadáním, než tam šifra ze základny dojde. A jednu z obálek najdou týmy v koši na nedaleké zastávce. Až odpoledne, kdy v polospánku sklízíme stanoviště, je jich ukradených už plno.

ROLFLCOPTER! konečně láme šifry potřebné na získání sedmého symbolu a okolo šesté doráží, aby si bránou prošel podruhé. Ještě mají šanci na to, aby to stihli, zvlášť, když je při odchodu slyšíme říkat správný nápad na LASER. Ale buď měli vadnou fólii, což je opravdu smůla, nebo nebyli dost šikovní, a tato šifra je stojí tolik času, že se i s tím, že ostatní šifry projdou, jako by tam nebyly, dostávají jen na předposlední šifru hry.

Do kruhové části prochází za celou hru okolo 120 týmů, což je vpodstatě každý, kdo se příliš brzy nevzdal. Brána je tak stále v permanenci, obsluha brány už pomalu uměla všechny adresy zpaměti. S tím, jak se týmy prodírají skrz kruhovou část, své zákazníky dostává i vážicí stanoviště – měli jsme se nakonec rozhodnout na to procento a ne promile, to už by se možná někdo zamyslel, co na základně nechá. Váhové statistiky byly po hře skartovány, pamatujeme si však, že nejvíce hmoty do vzdálené galaxie přemístili urostlí chlapci z Freezy Bee. Bohužel, většina z těch asi 30 družstev, co si pro laser došla, se z něj už nedostala, nebo do časového limitu nestihla dojít na Santošku.

Po dvanácté všem týmům dochází zpráva o vyhlášení výsledků, divadlo se začíná plnit a za chvíli máme plný sál. Se zatemněním a projektorem to vypadá mnohem důstojněji než na zemi v tělocvičně. Zájemcům ukazujeme bránu, která se poprvé za celou hru rozbila a vysvětlujeme šifry. Než se ROFLCOPTER! vrátí z Hradčan, zůstávají na ně už jen čestná místa před plátnem, ale to nakonec vůbec nevadí. Ocenění před nastoupenou jednotkou si zaslouží a odměny pro vítěze také. Jen trička si musíme nechat.

Svět ovšem zachránila SG-1.

Další Matrix je za námi. Všichni určitě čekáte, že bude další ročník, a my zase čekáme, že přijdete, pokud bude. A hlavně – jestli se vám hra líbila, není lepší odměny pro organizátory, když přivedete kamarády a další hráče. Myslíme si, že si letos zaluštil každý a zkusíme to do příště dodržet.