Organizátorská reportáž
Před hrou
Najdete zde.
Během hry
před 14.00
Aleš: Ráno převzít záchod. Prý mezi osmou a devátou, zavoláme hodinu předem. Tak určitě. Nemůžu dospat, v šest jsem vzhůru. V devět telefon: “Tak jsem tady, kam to chcete,” běžím na Štvanici…
Jirka: Herní den je tu. Jako obvykle nestíhám. Vyzvedávám Zuzku v Čakovicích, Aleše na Koněvově a s hodinovým zpožděním přijíždíme na sraz do orgobytu. Nakládáme asi tunu věcí. Přejíždíme na Štvanici v 14h a příšerně prší… Už vidím, jak jsou všechny mapy a bloky rozmočené. Chjo.
Zůza: V půl třetí v noci se vracím ze svatby kamarádky (díky za odvoz, Honzo!). Dávám barvit druhou várku mozkomořích hábitů a budík na čtvrtou, aby stihly ještě trochu uschnout. Na krásné čtyři hodiny upadám do kómatu, abych ráno napakovaná jak ježíšek vyběhla na autobus směr Strašnice. Jirka má naštěstí taky zpoždění, tak se z Čakovic vezu autem. U Julie s Derem probíhá zřejmě klasická předstartovní panika, jsem jen ráda, že při došívání plášťů pro mozkomory moc nepřekážím.
Julie: Finalizuju osobní listy pro béčka, pak jim tři hodiny taškuju svačiny, jdu si na chvíli lehnout a 9.45 vstávám tak, aby si mozek nevšiml. MATRIX! Aaaaa! 9.50 zvoní pán, že přivezl 97 baget. Zvládnu kalhoty, ale zapomenu klíče, ještě že přichází Mike a Šárka, jinak bychom to neodnesli… Taškuju bagety, stranou trápím B-týmačky Šárku a Máju, aby ručně strouhaly kila mrkve a celeru. Vařím, myslím si, osm litrů vývaru zaráz, všechno kypí. Odbíhám do obýváku říkat, kde co leží a co se má s čím, když někdo neví. Třicetkrát si myju ruce a v naprostém chaosu se snažím o precizní hygienu. Nevypadá to, ale co není pokryté čistým vývarem, je čisté. =) Na start jede část A-týmu pozdě. Jsou zlatí, slabý kus nenechali pozadu!
Dero: Webinfo mám od včerejška naprogramované. Škoda jen těch patnácti bugů, které ostatní organizátoři při prvotním testu našli. Naštěstí jde o prkotiny, nic tak zásadního jako že by třeba webinfo špatně řadilo týmy nebo tak…
14.00–16.59
Mike: Sakra, prší. Aha, takže startovat budeme pod mostem, no dobře. Ale že tu máme těsno. Sakra, přestalo pršet, bude to tu moc veselý. Hohooo, mozkomoři fungují. Tak jo, ale už by mohl někdo uprchnout.
Aleš: Po cestě samozřejmě zácpa. Od nádraží na Florenc, kde jinde. Klečíme pod mostem a vydáváme šifry jako o závod. Nestíháme. Ale jen o fous, v T+5 min mají všichni všechno. No kromě těch, kteří hledají v obálce obálku. Yo dawg… ani ne. Pár zmatených dotazů řešíme a hra začíná. Na start už svítí slunce. Centrální výdej přesouváme na místo, kde je v mapce. Mozkomoři chytají a týmy se tváří jaksepatří zkroušeně. Přemýšlím, jestli to hrají a jestli je opuštění vězení rozveselí.
Jirka: Ježiš, to je lidí. Deset minut před hrou nám stále zbývá spousta nerozdaných obálek. Nesystémově se snažíme situaci zachránit a dáváme obálky v řadě bez odměn. Bohužel asi deseti týmům zapomeneme dát obálky se šiframi, všichni se ale během pár minut přihlásí. Chudáci. Ještě nám ale poděkují za zadání kódů později než jejich protivníci a za nějakou tu desetinku navíc :).
Zůza: Cestou na start začíná chcavec, improvizujeme a začínáme rozdávat obálky a odměny z kickstarteru. Moje kolena ani nestíhají protestovat, nechávají si to na pak. Po startu postávám u výdeje čokolády, bavím se reakcemi hráčů typu “Tady dostanu stužku a NAVÍC čokoládu a nemusím nic dělat?”, stalkuju vybrané týmy přes adminfo, na chvilku si jdu i zamozkomořit.
Ondra: Klečím pod mostem na kolenou a vydávám startovní obálky. Jednu zalepenou, druhou rozříznutou. Proč rozříznutou? O několik odpolední dříve, když jsme slavnostně vytiskli první várku šifer, naplnili a zalepili 190 startovních obálek, jsme v jedné ze startovních šifer objevili chybu. Vyluštění by patrně nebránila, ale jděte na hru, kde je hned v první šifře něco špatně… takže 190x rozříznout, 190x přendat do jiné obálky. Ty rozříznuté jsme zrecyklovali právě pro startovní pokyny.
Julie: Nestíháme! Béčka hledají start! Pokyny pro mozkomory! Pokyny pro vydávání azkabanských stanovišť! Poznat B-týmáky a pojmenovat je správně! Rozdat jim tašky! Uf. Skoro všecko zvládá někdo jiný. Áčka jedou jako dobře namazané soukolí, jsem na ně pyšná. Nedokážu se soustředit a vlastně nejsem chvíli potřeba, tak se raději přesunu k centrálnímu výdeji, futruju čokoládu a netuším, že si do půl druhé v noci nesednu. Takže postávám. Týmy se spokojeně mračí (protože co kdyby číhal mozkomor). Atmosféra je plná očekávání.
Dero: Co jsme si konečně před necelým rokem pořídili auto, moc jsem toho neodřídil. Teď jedu centrem Prahy na Štvanici a cesta to příliš příjemná není. Ještěže v noci zase tolik jezdit nebudu. Hele, tadyten šnek z účastníků, to oni si pro nás nacvičili, nebo fakt čekají do zatáčky? Ups. Tohle jsme mohli zvládnout trochu líp. Ale svítí sluníčko, po dešti ani památky.
17.00–19.59
Mike: ROFLCOPTER! vyráží a Prajámu má v závěsu. Z reportu se dovídáme, že Prajáma jela přívozem, skvělý! Tak abych začal roznášet lineárku. Pokládám EXPO, první tým je na Lektvaru. Hanavský pavilon – co se to tu sakra stalo?! Korekce upřesnítka a honem k vrbě, snad je Brokovnice zdrží. Probůh, to na ten strom budeme připínat věčnost. Turisti, turisti všude – ne nepřipínám sem milostný psaníčka, je to šifra. A všechny jsou stejný. Jo, jasně, tak si jich pár sundejte, ach jooo. To zákoutí za svatým Martinem ve zdi je jen pro labužníky. No nic, kouknu se alespoň rychle na věž.
Aleš: Nejlepší začínají prolamovat Azkaban, čtyři týmy vyluští všechno. Bolí mě nohy jak čert, tři čtvrtě hodiny v kleku se poznají… Bezmála dvacet kilo čokolády pomalu mizí. Jedem na věž, super výhled a interiér. První problém – Hanavský pavilon nejde najít, volá Prajáma. Víme to, je to kousek jinde.
Jirka: Líbí se mi, jak funguje čokoláda. Týmy kratšího doletu a velkého humoru po kvantech užívají čokoládových orgií po nějakém výbuchu smíchu před mozkomorem. Co s tím 15kg zbytkem čokolády ale budeme dělat? Rozvezeme to na další stanoviště, na věž a tak…
Týmy začínají utíkat a prokousávají se rychle i lineárkou. Raději vezu B-tým holky na jedno z aktivitních stanovišť a cestou se stavíme na LEKTVARech. Odjíždíme společně s Ondrou, který si zapomíná zapnout světla. Aspoň je den. Mně se to stane následně v noci v zákazu vjezdu u Malešické.
Zůza: První týmy zuřivě zadávají kódy a opouštějí Azkaban. Sedáme do auta a odjíždíme uvést do provozu věž. Je tam zima, je to vysoko, podlaha vrže a vedou tam točitý schody… brrr, chybí tu jen to zubařský křeslo. S příchodem prvních týmů už naštěstí nemám čas na to myslet.
Ondra: Od 15.45 čekáme s B-týmáky na lektvarech. Alešův Lemodel předpovídal, že první tým opustí Azkaban krátce po čtvrté. Při stavění stanoviště jsme počítali s deštěm, méně už s větrem. Plním krabičku Xyzalu kamením.
Volá Aleš, že prý se mnou po hře v cíli bude chtít mluvit regionální televize. Jo, po hře v cíli, to budu vyloženě v televizní formě.
První týmy přicházejí, hokynářka Dominika je hecuje: “Chcete hodně křenu? A hodně tabasca?” Hráči většinou chtějí… a slzí.
Julie: Dáváme do kupy věž a zbavujeme se posledních cizinců, na které ne a ne zapůsobit naše odpuzovací kouzlo. Matláme světlo na dálkové ovládání izolepou na zeď, nakonec ho prostě položíme na lůžko z igelitek (Matrix: Profesionálové).
Dero: Jak těžké může být zaparkovat u Jindřišské věže? Nakonec to bylo asi jednodušší, než se k ní proluštit. Za tu brokovnici se zpětně omlouvám těm, kteří ji považují za totální zhulenost. Vy ostatní, kteří ji vyluštíte rychle a stáhnete tak náskok týmů před vámi, nemáte vůbec zač! Školím béčka ve věži v používání hůlkové aplikace a nadávám na Mobil.cz, kteří nejsou schopní od rána aktivovat simku s internetem, který bude ve věží potřeba. Naštěstí Paču s Vaškem skočí pro konkurenční simku – a je vyřešeno.
20.00–22.59
Mike: Rozvoz třetí části. Toho Leguánka nám někdo ukradne. A to u kostela taky. Kruci kam přilepit nálepku u pomníku? Už jen dvě stanoviště a bude to. Prší, prší víc, ááá.
Aleš: Jsme v Hectoru, napotřetí objížďkou, zůstala otevřená jen cesta ze Žižkova. Na centrálu začínají volat týmy, že jim nefunguje webinfo. Naštěstí za to může jen menší zmatek mezi papíry. Nejdřív LEKTVAR, až pak LOSKUTAK, opakuju asi dvacetkrát.
Jirka: Zavírám Azkaban a chci ho dovést do Hectora. Jsem v Malešicích z jižní (zavřené) strany. “Jirko, jedeš zavřít ty lektvary?” volá Julie. Wtf, nějak jsem to pustil z hlavy, jedu do Hectora a ještě blbě. Jedu zpátky s poloplným autem s vědomím, že tam budu cpát velký stůl. Na místě sbalení B-týmáci a spousta luštících týmů. Auto mám zarovnané tak, že nemůžu řadit pětku a zpátečku. Horší je, že všechno smrdí tím naším skvělým LEKTVARem. Fuj. Sleduju postup ROFLu. Co sakra vyvádí s tím ježkem v kleci… Jedu konečně do Hectora. Západní taky zavřenou stranou. Sakra.
Zůza: Čas na věži hrozně rychle utíká. Na našem vysílačkovým kanálu si dali sraz síbíčkáři Krtek z Bohnic a VašekVašek z Vlašimi. Týmy navíc nechápou znamení zhasínáním světla pro vstup do věže. Z igelitky a kusu izolepy vytvářím improvizovaný mechanický signalizační systém.
Aleš: Zvoní telefon, ohlašuju se. “Haló, ministerstvo kouzel, kdo volá?” – “Ministerstvo pro administrativní záležitosti,” ozve se z druhé strany. Párkrát se představím jako ministerstvo lásky.
Ondra: Stanoviště chaotické části jsou blízko u sebe, takže se rozváží docela rychle. Bohužel, moje auto, když často stojí, tak vaří. Zkusíme mu pomoci vypnutím motoru, ale při startování začne zlobit baterka. Takže dojde na starý trik – topení naplno, otevřená okýnka. Lidi, kteří se mnou někdy uvízli v zácpě cestou na Kachnu, už to znají. Aleš tomu dokonce říká “pojedeme Ondrovou saunou.”
Julie: Zdržujeme se s Derem na věži o hodinu a půl déle, než je v plánu. Přijímám svůj třicátý telefonní hovor, tentokrát s ministerstvem kouzel, kterému já nahluchlá skoro nerozumím, a pak frčíme dodělat vývar. Zuza to zvládne. Necháváme ji za sebou s trochou provinilého pocitu, ale i s vědomím, že je sveřepá. A to je v “hrdle” hry potřeba. =)
Dero: V tuhle chvíli jsem už pomalu měl nastavovat portály. Ale týmy taky nikam nespěchají… koukám, že naše adminfo řadí nějak divně výsledkovou tabulku, takže ho opravuju. Celkem klika, že se stejná chyba neprojevuje i ve webinfu, to by byl větší problém.
23.00–02.59
Mike: Rozvoz a roznos portálů. Zatím jedou. Aha, ještě pustit tu powerbanku. Sám v Hectoru. Už jsme za půlkou. Věž se začíná docela plnit. První vývar.
Aleš: Vystřídat B-tým na trubkách. Přichází Seš-lost a Corn Flakes. Prý to máme fakt mega. Je trochu chladno a vlhko. Houpu se na houpačce, dokud někdo nepřijde a užívám si to. Skoro hodinu nic a pak zas najednou tři týmy. Jedna dvojice kouká do trubek a mlčí, takhle asi sloníka neprodají…
Jirka: Přejíždím do věže. Pozoruju brilantního Luboše, jak z týmů doluje, co chtějí. Co nabízíte za hůlku, ptá se. Jeden tým odpoví: “Svá mladá těla.” Začíná to dole houstnout. V souladu s našimi plány nabízíme přeskakování překupníkovy aktivity. I tak se někdy čeká dlouho. Nikdo se nahoře ale nemračí.
Zůza: Na věž přijíždí Jirka, konečně mám zase chvíli čas přepnout Derovu aplikaci ze záložky pro věž na průchod hrou. ROFLi mají zlej portál, přemýšlím, jak dlouho jim může trvat vyluštit Ozdobičky a Leguánka. Raději se začínám pakovat, Jirka říká, že do Hectora je to nejlepší seběhnout ze Spojovací.
Ondra: Kvůli dopravní situaci okolo Hectora přesunujeme základnu na doplňování šifer a obsluhu Souboje dobra se zlem k Derovi a Jůlii domů. Snad se to nesejde nějak blbě a nebude potřeba doplnit šifru v době souboje.
Noční hromadné akce Pod Rapidem jsem se trochu obával. Světýlka v parku však vypadají utopeně a neškodně. A taky jich není mnoho, v chaotické části je zatím sotva dvacet týmů.
Cvičně počítám, že podle před hrou plánovaného a nakonec nevyužitého algoritmu (vítězná strana = strana, jejíž šampioni mají lepší průměrný čas) vyhrává první souboj zlo. Máme taky první převlékače kabátů, Ubertymus.
Julie: Vývaru je málo! Řeším nasazení záchranného B-týmu, co se přidal na poslední chvíli. Vývaru je moc! B-týmačce Máje je zle. Jak ji dostanu na základnu? Na Lektvaru se všecko štosuje (prý se týmy upejpají a to tvoří frontu). Koučuju přes telefon béčka Mílu, Michala a Dominiku, jak asertivně popohánět. Kopat. =) Lektvar třeba jedině kopat, nikoli ucucávat. Jsou to šifráci, ti musí něco vydržet. Devět litrů vývaru k převozu je ready. Bože. Chvíli jen dýchám. Doufám, že jim to bude chutnat. Vzpomínám si na bičování otroků a potím krev. Hygienicky.
V půl druhé mě motojednotka Alenka se Zdeňkem dovezou na základnu. Záchranný B-tým Honza a Zuzka doráží. Umí všechno a udělají cokoli. Uf.
Dero: Webinfo prý blbě počítá pořadí. A sakra. Kopíruju kód z adminfa, které teď už řadí všechno správně. Snad nám těch pár týmů, které stroj místo na páté místo zařadil na místo stopáté, tuto drobnou patálii odpustí. Cože? Pořád stejná chyba? Koukám na dotaz do databáze, který je naprosto totožný v obou aplikacích, a chce se mi plakat. Teď to opravovat nebudu, je potřeba rozvézt a nastavit portály. Řeším to hromadnou zprávou týmům, ve které je na podivnosti v hlášeném pořadí upozorním.
03.00–05.59
Mike: Vypadá to na vrtulníčky, ale Bazinga se dotahuje. Prajáma chce vyluštit všechno? Tři portály zbořeny, zelení míří do cíle. Kde jsou kartičky s kouzly? Aha, takže napsat. Trefí sem? No, zkusíme je navést růžovou stuhou.
Aleš: Vracím se z trubek… Co to je za stuhu? Jo aha, označení cíle. Za chvíli přichází ROFL. Dělám jim zástup za Gábinu, pár zmatků nastává, když se jim takhle najednou v týmu objeví dva Alešové, ale Pandora to má stejně spočítané.
Jirka: Ve věži je frmol. Tak kolem 35 týmů přeskočilo aktivitu. Ke konci nabízíme značně oklešťenou verzi, abychom uspokojili poptávku. Někteří čekají fakt dlouho, ale většina hráčů v tuhle chvíli už stejně tolik nespěchá.
Zůza: Před věží potkávám Teoretickou Pantomimu, ale za chvíli mi jede tramvaj. Tam na sedačce nacházím zapečetěnou obálku s úvodními šiframi třetí části hry… někomu bude asi chybět. Cesta ze Spojovací do Hectora stojí za to, v ruce držím klíče (kdo ví, jak vypadají, chápe) a doufám, že všichni úchyláci už dávno spí. V cíli se nudí Mike, vymyslíme, že cestu do cíle vyznačíme svázanými vzpomínkami – stužkami ze startu.
Prajáma jsou fajnšmekři, mají 27 expů a žádnej portál, to nejlepší si asi nechávají na konec. Jenže ROFLi maj najednou tři a zřejmě táhnou na Pandoru. Urychleně se převlíkám, hledám paruku. Kartičky s kouzly jsme nevyrobili, píšu je tedy ručně. Vychází to akorát, ROFLi jsou tu, začínáme hrát. Zkouším na ně všechny lákací triky, ale nedávají mi šanci a na první dobrou mě poráží. Matrix Azkaban má vítěze.
Ondra: Jdou mi napřed hodiny, takže druhý souboj odstartuji předčasně. Budiž, budou na to mít o malinko víc času… jak jsme jim psali, na pár vteřinách nezáleží. Aha, Prajáma má hotovo, čas 3.00:35. Voy-a-ger a JÁDRO do deseti vteřin po nich.
V druhém souboji srovnává dobro na 1:1. Spící volové se už stihli stát šampiony zla i dobra, cool. Vracím se na základnu a fandím týmům pomocí mačkání F5 v adminfu.
Třetí souboj, tma pomalu přechází z černé do tmavě modré. Park svítí čelovkami. Když odmávám start, najednou není kam uskočit. Poslední dva souboje budou maso.
Julie: Přehazuju béčka mezi stanovišti jak horké brambory. Mája spí a za ni slouží Denča. Vytrhla nám trn z paty. Jedeme s Derem pro tiskárnu, ale nakonec ji necháváme doma. Stanoviště se letos nekradou (ehm, skoro). Vidíme start jednoho Souboje. Světýlka čelovek v parku se magicky rozprchají. Konečně na mě dýchne atmosféra hry a na chvíli si uvědomuju, že město dneska žije naším mnohaměsíčním snažením. Ach. Pak spěcháme střídat Aleše na Trubkách, ale vlastně mu nepomůžem, má to v malíku. Zůstávám, ze základny pak nikdo nevyšle B-tým na střídání, ale co už. Aspoň si odpočinou. Někdo mě nakonec střídá (už ani nevím), Rofl vyhrává, je mi blaženě. Vítám docházející týmy a dělám nárazník. Nervuju, abych z pravidel nic nespletla.
Dero: Rozvážím a svážím béčka. Nakonec si řízení potrénuju mnohem víc, než jsem před hrou tušil. Ta uzavírka Malešické v obou směrem činí z každého výjezdu malou bojovku. Při jednom z výjezdů potkávám na parkovišti ROFLy jdoucí plnit cílovou aktivitu. Letos to dali téměř stylem start-cíl, zaslouženě zvítězí.
06.00–08.59
Mike: Trubky. Východ slunce nad Malešickým parkem. Jak jim to heslo můžu tak asi odposlecnout? Ne, hádat nebudu. Au, tahle do té trubky teda zařvala. Jde Julie… a telefonuje… a pořád jde… po patnácti minutách přichází a stále telefonuje, pak mě střídá. Gratulace Roflíkům. Kde je Bazinga? Ach ne.
Aleš: Pár šifer došlo, ale Ondra ze soubojové centrály zvládá doplnit všechno téměř hned. Po každé šifře zůstala aspoň obálka… Ale to, jak z trojice šifer jedna dojde úplně a zbytek tam zůstane hojně, je záhada.
Jirka: Věž se zavírá, posledních pár návštěv je bez role-playingu jen s výhlídkou na vycházející Slunce. Hůlky už vydáváme dole před věží. Konečně mám čas se podívat, jestli už někdo došel…á, my máme vítěze…Bravo, ROFL!… 22 expů! To je snad minimální průchod, ne? Co ksakru dělá Bazinga… ach jo..
Zůza: Portály začínají přibývat dalším týmům. Bojím se i dojít si na záchod, čekáme v cíli Bazingu. Ale ta nikde. Tři portály má už i Prajáma, Aleš se mi pošklebuje, jak na Pandoru jdou naexpený. Nemáme pro ně ani dost kouzel, přidělávám další. V prvním kole si hru jen oťukávají, nechávají se vybombit. Mám radost, ani jsem nevěřila, že to kouzlo skutečně použiju. Podruhé už hrajou chytřeji, mrkám na Aleše, partii už Pandora prohrála. Snad příchod dalšího týmu je donutil tak zazmatkovat, že mi nakonec nezbývá jiný tah než je znovu vybombit. Nastupuje Que Frio, chvíli už to vypadá, že jejich obranný dvojstup prolomím, ale zachraňují se kouzlem Imperius. Chybu už podruhé neudělají a jsou druzí.
Ondra: Jaktože ležím na podlaze a spím? Vždyť jsem ještě před chvílí seděl a refreshoval adminfo… Volá Aleš, že chybí šifra v Hostýnské. Čas souboje se blíží, tak váhám, jestli to stihnu. Stihnu.
Čtvrtý souboj, první za světla. Úloha v osmi krabicích, u každé z nich je narváno. V 7.00 ohlásím start, týmy se vrhají do krabic. V 7.05 se na lavičce opodál probouzí Dopijem a pudem a volným krokem si dojdou pro zadání.
Julie: Potichu se zase vytrácím střídat Trubky. Je tu Mike. Ještě že tak. Dávám si na čerstvém ranním vzduchu rozcvičkové telefonování s 12 čísly. Střídání proběhlo téměř hladce. Mobil utichá, Mike se může jít ohřát. Ty asi dva týmy, které přijdou za mé služby, mají Trubky o level jednodušší. Z mozku už mám kaši. Zavírám s B-týmem na dálku věž, Luboš se Štefanem nakonec obětavě přijedou dokončit službu na Trubkách za nemocná a unavená béčka, která už spí u nás doma. Jsem jim všem moc vděčná.
Dero: Začíná být celkem zřejmé, že Bazinga si nevzpomene, kde se naposledy setkala se třemi anglickými slovy. Škoda, ta úloha neměla být až takový zabiják. Teď už s tím nic nenaděláme. Do cíle přichází Prajáma, ale nedaří se jí nadvakrát splnit závěrečnou aktivitu. A jako napotvoru ji dokáže předběhnout právě přišedší Que Frio. Když přijedu do cíle, už je o stříbru a bronzu rozhodnuto. Tož dramatické a emotivní to bylo, o tom žádná!
09.00–11.59
Mike: Do týhle místnosti se přece po konci hry nevejdem. Pralinky se taky zasekly? Bazinga zlomila hůlku. Stihnou to poTrati?
Aleš: Jedinej větší problém s došlou šifrou. Svatý Martin ve zdi slouží nejspíš jako přivýdělek bezdomovce ve sběru surovin. Mike s Jirkou zasahují. Postižený tým naštěstí dostane kopii od opodál sedících.
Ptám se Ondry z ROFLu, jaký chtějí trika. Podává papírek s velikostmi a odrážkou “Hvězdná brána…”
Jirka: Ukradená šifra. První. Na nejpitomnějším místě v centru. No co, vyrážíme autem do centra a doplňujeme. Zpátky na základně. Vyhlížíme poTraty a Corn Flaky. Opakujeme si pravidla pro konec hry a cílovou aktivitu. Je jasné, že Corn Flakes asi nedostanou prostor, škoda.
Zůza: Pandořina partie stíhá partii. Některé týmy mě překvapují neznámými herními situacemi, nenudím se. Dostávám lehkou sodu od Martiny z Prajámy, cílová aktivita se jí nelíbila. Sama rozdíl mezi druhým a třetím místem moc necítím, ale kritika mě stejně mrzí. V mezičasech mezi souboji v duchu napovídám Bazinze, ačkoliv nevěřím, že na to ještě přijdou. Jarní vánek předvádí mistrovskou taktiku “vybombit, imperius a rovně”, vzápětí Hrošíci slaví úspěch s diagonálami. Začínají se vzchopovat i poTrati, držím jim pěsti, ať to stihnou. Pár minut před koncem hry je Václaf ve dveřích, zbytek týmu má v patách. Na šachovnici je dvakrát od jisté prohry zachraňuje kletba Imperius. Aleš odpočítává poslední vteřiny, Václafovi se potí pleška. Mají dost kouzel na to, aby Pandoru umlátili, ale čas už ne. Obávám se (oprávněně), že přihlížejícímu zbytku Prajámy se moje následující tahy nebudou líbit, hru dál neprotahuju a poTrati v poslední vteřině plní cílovou aktivitu. Publikum jásá, davy šílí. Můj ze všech nejoblíbenější okamžik hry. Líp skončit ani nemohla.
Ondra: Pátý, poslední souboj. Dobro snižuje na 2:3. Na hráčích je patrná únava, ale nevzdávají se. Vracím se do Hectora. Na parkovišti vyřadím a nezatáhnu ruční, takže mi auto začne ujíždět. Mám dost. Prý je potřeba doplnit šifru v parčíku na Strašnické. Mike se naštěstí nabídne, že bude řídit. Opravdu chybí jen jedna šifra ze tří. Kytara s notami se zřejmě někomu zalíbila natolik, že si jich vzal celý balík.
Julie: V cíli je šrumec. Balím výhercům bloky do balíčku s mašlí, mám z toho dětskou radost. Myslím, že dělám nárazník docházejícím týmům. Usmívám se, podávám jim zadání a těším se s nimi, na dotazy už ale pro jistotu neodpovídám. Chvíli před koncem vysílám pokyny k zavírání všech B-stanovišť – ještě že se mi o tom tolikrát zdálo, zvládám to na autopilota. Vyjíždíme s Derem posbírat portály, abychom z nich mohli powerbanky věnovat prvním třem týmům. Nezvládám zůstat vzhůru a na tři minuty si v autě dáchnu. Boží. Jako by mě někdo vyměnil.
Dero: Portály si vybírají další oběti. Po bitvě už víme, že jsme měli lépe hintovat. Stejně jako nás mrzí dlouhý zákys šifrovacích es, nás na druhou stranu těší, že některé týmy, které se na velkých šifrovačkách běžně na čelních pozicích neumisťují, procházejí portály bez větších obtíží a umisťují se na velmi hezkých pozicích. V cíli nakonec máme optimální počet týmů.
12.00–16.00
Mike: Stihnou. Jéje, nás tu ale je. A docela kosa. Zmrznu. Chci spát. Tak ještě posbírat stanoviště. Všichni přežili, je to za náma, ufff.
Jirka: Vyhlášení. Dvě hodiny vysvětlujem. Potlesk pro Teletubbies. A to jsem spíš čekal, že nám za to něco spadne na hlavu. Když balíme, volá nějaká slečna, že zapomněla v Hectoru bundu. Bydlí blízko mne, tak to má i s dovozem. Nabízí mi za to… čokoládu. Dvakrát odmítám, ale nakonec si ji ze slušnosti beru. Fakt na ni nemám chuť.
Zůza: Padá na mě veškerá únava posledních dvou týdnů, bylo to maso. Ještě vysvětlit šifry, ale mě už bolí i mluvit. Někdo navrhuje hospodu, zdá se mi to jako fajn nápad. Víc už si moc nepamatuju. Jen že padá plán na cestu domů do Pardubic, taky bych mohla skončit v Budapešti. Jířa mě hodí dom tady v Praze.
Ondra: Televize nepřijela, proslov jsem si připravoval zbytečně. Hra je za námi! Na volnoběh říkáme něco o šifrách. Než to doříkáme, uplynul by běžný celovečerní film i s blokem reklam. “Vítězové: Dopsat během hry,” svítí na předposledním slajdu.
Julie: Vyprávíme. Uklízíme. Předáváme pronájem. Ptám se paní uprostřed placení, kde je vlastně Štefan, naše béčko. Překvapivě neví. Dero mě raději odvádí. Loučíme se a jedeme domů, za béčky z Brna. Volám Štefanovi. Nezvedá to a poslední telefon hry je tak hluchý. Jako by utichl její tep. Počítám hovory. U sto třiceti se zastavím. =)
Dero: Když vysvětluju řešení svých šifer, zaslechnu směrem od Majka Švagerky něco ve smyslu “nojo, kdyby tam nebyly Derovy šifry…”. Nojo. Na afterparty po hře se snažím vysvětlit, že jsme měli ve schématu pár míst, kam jsme potřebovali dosadit těžší, brzdicí nebo rozstřelovací šifru, a že jsme tam některé divnější úlohy z mé dílny dali schválně. Vysmáli se mi. A tak se s pověstí šifrovacího rasa nakonec smířím.
“Mandala rozfoukána,” říká Aleš, když zavíráme dveře Hectora. Je to tak.